Webové publikační nástroje ve výuce cizího jazyka

Internet v současné době zdarma nabízí řadu publikačních nástrojů - např. weblogy a wikipedie, které umožňují snadné zveřejňování písemných projevů. Podívejme se, jak tuto možnost můžeme využít pro výuku písemného projevu ve výuce cizích jazyků.

Mike Sharples ve své knize How we write - writing as creative design (London 1999) píše:

Helping children to write for audiences outside the classroom contributes strongly to their developmnet as writers. A publication by a child is both a record of achievement and an enfranchisement. It demonstrates that autorship is not just the preserve of celebrities and scholars, that a child can hope to cross the bridge to adult writing.

Publikace cizojazyčných příspěvků na webu přispívá dle řady pedagogů k větší motivaci žáků psát a k lepší kvalitě příspěvků. Motivace i kvalita se ještě zlepší v případě, že práci píší pro někoho, např. pro své kamarády v zahraničí.

Příklady využití publikačních nástrojů pro výuku cizího jazyka:

• česká učitelka angličtiny využila možnosti zveřejnit na webu části pracovního prostředí Twinspace (zdarma je poskytnut všem školám, které se přihlásí do projektu eTwinning). Společně s polskou učitelkou pracovali na již zmiňovaném projektu When my relatives were children, v němž se žáci vyptávali rodičů na 70. léta a porovnávali situaci v obou zemích. Projekt najdete na http://twinspace.etwinning.net/launcher.cfm?lang=en&cid=66
  
• slovinští a portugalští žáci spolupracují na tvorbě webového časopisu v prostředí Compact, které bylo za tímto účelem vytvořeno v programu Comenius. Výsledek najdete na http://ejournal.eduprojects.net/Bridges/
• možnost publikace žákovských příspěvku na různá témata umožňují též další internetové projekty pro školy, jako je např. myEurope. Na http://myeurope.eun.org/ mohou žáci v angličtině, francouzštině a němčině přispívat do několika rubrik, např. Local treasures (tradice, svátky a zvyklosti z jejich regionu), Discover Europe (zajímavá místa v jejich regionu), Water tales (místní pověsti spojené s tematikou vody) a Vánoční tradice. Ke každému příspěvku mohou přidat fotografii.
• využítí weblogů pro výuku cizího jazyka jako cizojazyčných deníků ze života školáků v různých zemích podporuje i projekt Evropského centra pro cizí jazyky (Graz, Rakousko). Viz http://www.ecml.at/mtp2/BLOGS/html/BLOGS_E_news.htm

V řadě projektů, jejichž cílem je publikování žákovských projektů na webu a spolupráce se školou v zahraničí, učitelé stále využívají technicky poněkud složitější možnosti, a sice tvorby webových stránek. Například třídy z ČR a z Litvy publikovali v angličtině následující webovou stránku o národních svátcích: http://www.gymnaziumdc.cz/etwinning/kvinta/index.htm

Paměť Evropy

Na portálu eTwinning nabízíme modelový projekt k moderním evropským dějinám, který však je vhodný i pro výuku cizích jazyků. Studenti si vyberou jakékoli období, které prožili jejich prarodiče, získají od nich informace a vymění si je s partnery z jiné evropské země. Používají libovolné informační a komunikační technologie (nástroje) a jakýkoli evropský jazyk.

Cílem tohoto projektu je, aby si mladí lidé uvědomili rozdíly a podobnosti v historii jejich země a země partnerů. Projekt též pomáhá k překonání generačních bariér, protože předpokládá společnou práci mladé a starší generace. Studenti budou využívat cizí jazyk a seznámí se s využitím informačních technologií ke komunikaci a spolupráci na mezinárodním projektu.

Projekt již realizovalo několik škol. Například na gymnáziu v České Lípě spolupracovali s polskou školou na projektu When our relatives were children. Děti se vyptávali svých rodičů na jejich dětství a výsledky srovnávali se svými polskými kamarády. Podrobnosti o projekt u v angličtině najdete na http://elearningawards.eun.org/ww/en/pub/elearningawards2005/gallery.cfm

Tento projekt vyhrál 2. místo v národních eTwinningových cenách v České republice. Více se o tom dočtete na http://www.i-noviny.cz/?action=detail&id=13198

Na období druhé světové války se zase zaměřili žáci z Cauldeen Primary School in Inverness Scotland and Dun Salv Portelli PS in Gozo Malta. Webová stránka jejich projektu: www.ww2inthehighlands.co.uk

Zajímavý příklad eTwinningu mezi anglickou a finskou školou

Nicholas Falk je učitelem chemie ve Velké Británii a spolu s pár kolegy a svým finským protějškem v loňském roce uskutečnil několik zajímavých aktivit v rámci programu eTwinning. Projekt je cílený především na žáky se zvláštním vzdělávacími potřebami a využití nových technologií.Žáci společně pracovali na několika úkolech:

• Mladí Angličané vytvořili interaktivní mapu okolí své školy. Na vyznačené body se dá kliknout a žáci zde formou videa představují své oblíbené místo.
• Mladí Finové zase při videokonferenci učili své anglické protějšky svou národní píseň. Nezapomněli do záběru naaranžovat medvídka, kterého jim zaslali jejich virtuální angličtí kamarádi. Velmi důležitý detail, neboť Angličané hned svůj dárek poznali a finskou píseň ocenili o to více.
  
• Angličané nafotili procházku Londýnem, na kterou na oplátku nezapomněli vzít medvídka, kterého dostali od Finů.
  

Zajímavou interaktivní prezentaci projektu najdete na (v angličtině): http://www.sackville.w-sussex.sch.uk/etwinweb/

Virtuální třídy a kolaborativní učení

Bernard Garcin z francouzského Lycée l´Oiselet organizuje již sedmým rokem mezinárodní projekty ve spolupráci se 30 školami z 20 zemí. Studenti jsou rozděleni do 100 virtuálních tříd, v každé z nich je 10 studentů, a nad jejich fungováním bdí 45 učitelů. Projekty probíhají v angličtině, němčině, italštině a španělštině.


Projekt probíhá v šesti základních krocích:

1. Učitel přeloží Pravidla slušného chování do jazyka žáků a požádá je o písemný souhlas.
2. Studenti se seznámí s prostředím virtuální třídy.
3. Každý student se stručně představí.
4. Studenti společně pracují na úkolu, který jim zadali učitelé. K textu mohou připojit fotografie. Velmi dobře prý fungují ankety na různá témata.
   
5. Studenti publikují výsledky svého průzkumu na webových stránkách své virtuální třídy.
6. Studenti se rozloučí se svými partnery.
   

Podrobnosti, zkušenosti, příklady projektů, technické záležitosti a pedagogické rady najdete na (v angličtině):
http://www.ac-grenoble.fr/wkto/p/collaborative_learning.pdf.

Spolupráce škol na dálku pomocí ICT

Nástroje používané ke komunikaci mezi partnerskými školami:

• e-mail (elektronická pošta)
• instant messaging (komunikace prostřednictvím psaných zpráv, která probíhá v reálném čase)
• telefonování přes IP (ústní rozhovory v reálném čase, které umožňuje některý software, např. Skype)
• videokonference přes IP (ústní rozhovory v reálném čase, které zároveň účastníkům umožňují navzájem se vidět)
• chat (komunikace prostřednictvím psaných zpráv, která probíhá v reálném čase a je často tematicky zaměřená)
• diskuzní fórum (komunikace prostřednictvím psaných zpráv, která neprobíhá v reálném čase a je tematicky zaměřená)

Nástroje používané ke spolupráci mezi partnerskými školami:

• sdílení a výměna informací ve formě běžných textových souborů (např. Word, informace v souboru je možno měnit) či pdf (informace již není možné měnit, ale soubor má lepší grafické vlastnosti a je možné jej použít k prezentací výsledků projektu)
• sdílení a výměna informací prostřednictvím power pointových prezentací (dynamická a interaktivní forma prezentace)
• sdílení a výměna obrázků, video či hudebních souborů
• vytváření společných webových stránek na určité téma
• weblogy (webové deníky)
• virtuální výuková prostředí (Moodle, FLE3, WKTO,...) - uzavřené komunity, které přihlášeným uživatelům umožňují používat různé nástroje ke komunikaci i spolupráci
  

Nástroje, které partnerům umožňují komunikovat v reálném čase, nazýváme synchronní (např. chat, videokonference, Skype). Naopak nástroje, jako je např. email, označujeme slovem asynchronní.

Homo zappiens aneb jak se učí netová generace

V této prezentaci (v angličtině a formátu pdf) se Dr. Wim Veen z delftské univerzity, zabývá otázkou, jak se dnešní mladí lidé učí. Prezentaci přednesl 19. září 2005 v Bonnu na eTwinningové konferenci.

http://www.etwinning.de/aktuelles/veranstaltungen/dokus/Vortrag_Veen_19_09_2005.pdf

Důsledkem všudypřítomnosti nových technologií pro vzdělávání dle jeho názoru je:

• učení je hledání významu
• znalost je komunikace o významu
• digitální data a informace jsou nástrojem k vytvoření znalostí
• učení s využitím IT přesahuje pouhé chápání myšlenek, jelikož podporuje vytváření nových myšlenek
  

Jestliže Vás zajímá, jak k těmto názorům došel, určitě si projděte prezentaci.

Jak zahájit internetový projekt? Třeba s eTwinningem...

Celé znění emailu, který jsem zaslala učitelkám francouzštiny - začátečnicím v projektovém vyučování založeném na využití technologií:

Přemýšlela jsem, jak vám pomoci, ale zároveň vás nezahltit informacemi. Obecně bych vám zpočátku doporučila udělat dvě či tři jednoduché aktivity, a to pěkně od začátku do konce. Jestliže dopadnou dobře, pustila bych se do ambicióznějšího projektu. V tomto emailu vám dám několik dokumentů a odkazů na webové stránky, které vám mohou pomoci při tvorbě projektu. Můžete si je vytisknout a v klidu přečíst. Všechny rady však berte s rezervou a spolehněte se na svou intuici.

Doporučený postup:

• vaše i partnerská škola se zaregistrují do projektu http://www.etwinning.net/

• s partnerskou školou musíte uzavřít partnerství, a to pomocí své eTwinningové pracovní plochy a nástroje Twinfinder (nejnáročnější část procesu :)

• můžete realizovat jakýkoli nápad pomocí jakýchkoli nástrojů (tím myslím e-mail, power point, word, fotografie, tvorba webových stránek, atd.). Na začátek doporučuji co nejjednodušší nápad, který se dá realizovat např. jen emailem a fotografiemi. Velmi jednoduchý je např. emailový projekt L´Image de l´Autre, který ve francouzské verzi najdete na webové stránce http://www.esp.uva.nl/Image-FR/Default.htm (doporučuji vytisknout a předem přečíst průvodce pro učitele. Projekt nemusíte realizovat celý, stači si vybrat některá témata.)

• průvodce k tvorbě projektů v češtině najdete též na http://myeurope.eun.org/shared/data/myeurope/2004/docs/teacher-guide-cz.pdf

• zajímavé postřehy o eTwinningu od české učitelky angličtiny Nadi Kadlecové najdete na http://www.socrates.cz/etwinning/article.php?story=20050307111335705 a http://www.socrates.cz/etwinning/article.php?story=2005080513100839 . Nemusíte však používat platformu pro spolupráci Twinspace, mohlo by to být zpočátku příliš náročné.

• v ČR existují semináře pro učitele, kteří chtějí dělat eTwinningové projekty, viz http://www.socrates.cz/etwinning/article.php?story=20050601103417221

Konektivizmus aneb teorie propojení

Tento příspěvek publikuji proto, že si myslím, že i učitelé a žáci, kteří spolupracují v "sítích" spolupracujících škol, mohou získávat mnoho zajímavých podnětů od stejně naladěných protějšků. Nové technologie tato propojení usnadňují a umožňují, aby se virtuálně setkávali lidé podobných zájmů. Více následující text. Je trochu filozofický, nelekněte se :)

Konektivismus (angl. Connectivism, v češtině snad „teorie propojení“) je teorií učení vhodnou pro digitální věk. Teorie učení prošly v posledních desetiletích řadou změn. Behaviorizmus, kognitivizmus a konstruktivizmus nabízejí mnoho podnětných pohledů na teorii učení, které však začnou pokulhávat, jestliže učení probíhá v neformálním prostředí či prostředí mezinárodních sítí, jejichž vznik podnítil rozvoj technologií.

Základní principy konektivizmu:

• Při vytváření smyslu je nutné propojení myšlení s emocemi. Myšlení a emoce se navzájem ovlivňují. Teorie učení, které berou v potaz jen jednu z těchto dimenzí, vylučují jednu ze složek, které se podílejí na procesu učení.
• Cílem učení je zvýšená schopnost „něco dělat“. Tato zvýšená schopnost se může projevit v praxi (např. lepší schopnost používat nový software nebo se naučit bruslit) či ve schopnosti lépe fungovat v éře vědění (lepší znalost sebe sama, způsob spravování informací, atd.). Smyslem učení není jen získávání dovedností a pochopení určitých principů, ale též schopnost je aktivovat. Zda žák (v angl. se místo tradičního „pupil“ používá termín „learner“, tedy „učící se“, aby se zdůraznila důležitost jeho aktivity v procesu učení) uvede naučené principy do chodu, záleží na jeho motivaci a schopnosti rozhodování.
• Učení je proces propojování specializovaných uzlů či zdrojů informací. „Učící se“ má možnost exponenciálně urychlit proces učení tím, že se napojí na určitou specializovanou síť („network“).
• Zdrojem učení nemusí být lidé, ale nástroje. Znalosti (jsou známé, nemusí být aktivované) mohou být uskladněny v určité komunitě, síti nebo databázi.
• Schopnost se učit je důležitější než aktuální objem nabitých znalostí. Schopnost informaci nalézt je důležitější než ji vědět.
• Posilování a udržování spojů je nezbytným předpokladem pro usnadnění učení. Vytváření spojů je mnohem efektivnější než pouhá snaha o pochopení izolovaného konceptu.
• Učení a znalosti spočívají v různosti názorů.
• K učení dochází různým způsobem – v kurzech, emailech, komunitách, diskuzích, hledání informací na webu, mailing listech, čtením blogů atd. Kurzy nejsou jediným prostředím, kde dochází k učení.
• Různé přístupy a individuální dovednosti jsou dnes pro učení nezbytným předpokladem. Např. klíčová je schopnost vidět souvislosti mezi různými oblastmi, myšlenkami a koncepty.
• Organizační schopnosti a rozvoj osobnosti jsou navzájem propojeny. Individuální vědění se skládá ze sítě, která napájí organizace instituce, jež zpětně původní síť obohacují a neustále tak obohacují vědění jednotlivce. Konektivizmus se pokouší podat vysvětlení, jak se učí jednotlivci i organizace.
• Záměrem veškerého konektivistického učení je přesná a aktuální znalost.
• Součástí procesu učení je rozhodování, při kterém si vybíráme, co se budeme učit a smysl přijímané informace interpretujeme s vědomím neustále se měnící reality. Jestliže dnes máme správnou odpověď, nemusí totéž platit zítra, a to z důvodu změn v informačním klimatu, které ovlivňují naše rozhodování.
• Učení je proces, v němž se vědění vytváří, nejen konzumuje. Nástroje vzdělávání a nové metodologie by se měly snažit tento rys vědění využívat.

O konektivizmu více na (bohužel jen v angličtině) http://www.connectivism.ca/

Virtuální a/či "živá" výměna?

Na eTwinningovém semináři, který se konal v Praze 12. září, se mezi přítomnými jazykáři rozproudila debata o tom, zda jsou pro žáky z jazykového hlediska výhodnější výměny virtuální či na živo. Na závěr samozřejmě došli k tomu, že nejoptimálnější je kombinace obou. Podívejme se nyní na výhody a nevýhody obou typů spolupráce škol a jejich přínos pro výuku jazyků.

Spolupráce na dálku, je časově flexibilnější, může trvat krátkou i dlouhou dobu, do výuky být začleňována po částech, a to s ohledem na kurikulum. Tento typ spolupráce škol je navíc finančně nenáročný a může se do něho zapojit více učitelů i žáků. Z jazykového hlediska je zajímavé, že žáci mají možnost delší a důkladnější přípravy, jelikož interakce většinou probíhá prostřednictvím e-mailů či výměny různých typů písemných dokumentů (pdf, word, ppt). Nezažívají tedy takový jazykový a kulturní "šok", jak se někdy může stát při fyzické výměně. Tento typ spolupráce většinou podporuje autentickou písemnou komunikaci, ač se postupně rozšiřuje spolupráce např. prostřednictvím videokonferencí.

Fyzická výměna má samozřejmě též nenahraditelné přednosti: žáci navštíví zemi, kde se jazyk používá, seznámí se z životním stylem a na vlastní kůži zažijí autentickou ústní komunikaci v cizím jazyce. Dále záleží na tom, zda je komunikačním jazykem jazyk partnera, nebo je to jazyk, který je cizí pro oba partnery. O tom jsme však již mluvili v článku o exolingvní a endolingvní komunikaci.

Ideální by pravděpodobně bylo, aby se žáci mohli navštívit, ale fyzické návštěvě by předcházela a rozvíjela by ji spolupráce na dálku. Jak jsme viděli, každý typ spolupráce rozvíjí jiné dovednosti a také vyhovuje různým typům studentů a stylům učení. Nekomunikativní introvert se spíše realizuje v projevu písemném, ale naopak nebojácný komunikativní extrovert se může velmi dobře uplatnit v ústním projevu, aniž by zažíval jakákoli traumata.

Výuka angličtiny a školní výměny na gymnáziu v České Lípě

Jako učitelka anglického jazyka jsem se od roku 1990 zúčastnila celé řady jazykových výměn. Za velice úspěšné považuji období pěti let, kdy naše škola pravidelně hostila norské studenty z Molde a na oplátku jsne my jezdili k nim na sever do překrásných fjordů. Z finančních důvodů jsme jezdívali autobusem všechny ty tisíce kilometrů. Cesta trvala tři dny s povinnými přestávkami.Z hlediska jazykového byly tyto strastiplné zájezdy určitě užitečné. Často jsme dostávali od našich absolventů vzpomínkové dopisy na tyto zájezdy. Ale jak bylo řečeno v článku Katky Bavorové, doba se změnila a dnešní mladí lidé jsou zvyklí na jiné cestování, jsou změkčilí a často procestovali s rodiči nejen Evropu, ale i vzdálené kraje jiných kontinentů. Na druhé straně se stále více setkáváme se studenty, kteří by si v žádném případě nemohli dovolit vycestovat do zahraničí z finančích důvodů a i poskytnutí ubytování by pro ně bylo složité. Mezi našimi žáky jsou stále viditelnější sociální rozdíly. Musím konstatovat, že mi běhal mráz po zádech, když jsem zjistila, že děti, keré nenosí značkové oblečení, jsou nazývány "socani". Tyto často velmi nadané děti by byly ochuzeny o možnost zdokonalit se v cizím jazyce.

V současné době je naše škola součástí programu Comenius. Celá organizace leží na bedrech malé skupiny lidí, jazykářů, a to již tři roky. Nemohu říci, že by se zapojila veliká skupina studentů a i výjezdů na veškerá setkání se účastní pouze skupina vybraných jedinců.

Všechna tato fakta vedla k tomu, že jsem se začala zabýval jinými formami jazykového procvičování. Za nejužitečnější považuji program eTwinning. Tento program dává širokou možnost všem studentům, nevyžaduje žádné speciální finanční prostředky, děti získají své virtuální kamarády v jiných zemích, používají aktivně cizí jazyk. Zdokonalují se v dovednosti používat prostředky ICT. A navíc odpadne celé to strastiplné cestování, pošklebky kolegů, kteří jen velmi těžce nesli to, že museli za nás jazykáře suplovat, což se v dnešní době po změně financování odsuplovaných hodin stává pro mnoho škol "luxusem".

eTwinning se stal nedílnou součástí mé výuky a sami studenti si na nové metody rychle zvykli a dožadují se dalších kontaktů. Podařil se nám evropský rekord. S řeckou školou Kavassila High School jsme navázali celkem pět kontaktů. Ne všechny projekty se vydařily, ale i neúspěchy považuji za velice důležité pro poučení pro další aktivity.Myslím, že stále ještě patřím mezi první vlaštovky v těchto aktivitách, ale jsem optimista a věřím, že budoucnost zdokonalování znalostí cizích jazyků leží v eTwinningu a jemu podobných dalších programech.

Mgr. Naďa Kadlecová, učitelka anglického jazyka, gymnázium Česká Lípa

Pozor! Exolingvní a endolingvní komunikace

Svého partnera pro organizaci výměn často volíme dle jazyka, který se naši žáci učí. Asi si moc často nelámeme hlavu nad tím, proč se s námi druží zvolený protějšek, jestliže jeho cílem není osvojení našeho jazyka.

A tu jsem v knize Cours de la didactique du FLE (Cuq, 2002) narazila na vědecké pojetí tohoto problému. Cuq rozlišuje exolingvní a endolingvní komunikaci. Endolingvní komunikace je taková, kdy žáci komunikují jazykem, který je pro všechny cizí. Naopak při exolingvní komunikaci žáci používají jazyk, který je pro některé mateřským a pro jiné jazykem cizím, který se učí ve škole. Z tohoto poznatku můžeme vyvodit některé závěry pro výběr partnerů.

Především je nutné si předem vyjasnit očekávání, aby jeden y partnerů nebyl při tomto typu spolupráce zklamán. Při dobré spolupráci (například na nejen jazykovém projektu) a otevřeném přístupu není samozřejmě exolingvní komunikace odsouzena k neúspěchu.

Dalším rizikem při exolingvní komunikace je, že rodilý mluvčí, který se neumí přizpůsobit úrovni svého partnera, nebo student, kterému jazyková převaha partnera nevyhovuje, přejde do neutrálního jazyka a např. místo cílené francouzštiny komunikuje v angličtině. Jestliže nechceme, aby docházele k přechodu do neutrálního jazyka, je třeba, aby se rodilý mluvčí i student cizího jazyka seznámili s komunikativními strategiemi, které jim asymetrii umožní překonat.

Takové strategie rozvinula například metoda Tele-tandem (http://tandem.ac-rouen.fr), která však předpokládá, že žáci se navzájem učí svůj mateřský jazyk. Toto schéma je rozvinuté pro hlavní západoevropské jazyky, je však možné jej použít např. i pro výuku češtiny pro začátečníky, která může být motivující pro partnery, jež se chystají Českou republiku navštívit např. v rámci výměny či projektu Lingua.

Proměna jazykových výměn

Začátkem 90. let začly české školy vyhledávat partnery v zahraničí a horečně organizovat jazykové výměny. Učitelé v nich nadšeně "utápěli" spoustu času, energie a často i vlastních finančních prostředků. Většinou jim to nevadilo, protože se jim najednou splnil sen navštívit zemi, jejíž jazyk vyučovali, a tímto jazykem se dokonce domlouvat!

Vzpomínám, jak jsem někdy v roce 1995 absolvovala na Francouzském institutu stáž nazvanou "Pedagogika výměn" a překvapilo mne, jak z cesty do Francie může někdo dělat takovou vědu. Pak jsem však některé tipy vyzkoušela při organizaci výměny s italskou školou a byla překvapená, jak byly rady užitečné!

V poslední době se postoj učitelů, škol, žáků i rodičů v mnohém mění. Učitelé se táží, proč tolik investovat do organizace něčeho, co ostatní ve škole neocení, či dokonce naopak, rodiče nejsou ochotni platit několik tisíc korun za cestu a mnozí žáci už "všude byli". Myslím si, že právě z těchto důvodů "klasických" výměn ubývá a školy spíše organizují "projekty", které jim může proplatit agentura Socrates a které více oceňuje i vedení školy. Dále se školy ve větší míře zapojejí do projektů, kdy kontakt se zahraničním partnerem probíhá pouze virtuálně, tedy pomocí informačních a komunikačních technologií. Organizačně a finančně náročná "fyzická" výměna pak není nutná.

Jaká je Vaše zkušenost s klasickými výměnami, projekty Socrates či internetovými projekty? Jsou podle Vás nezbytnou součástí výuky cizího jazyka?