Pozor! Exolingvní a endolingvní komunikace

Svého partnera pro organizaci výměn často volíme dle jazyka, který se naši žáci učí. Asi si moc často nelámeme hlavu nad tím, proč se s námi druží zvolený protějšek, jestliže jeho cílem není osvojení našeho jazyka.

A tu jsem v knize Cours de la didactique du FLE (Cuq, 2002) narazila na vědecké pojetí tohoto problému. Cuq rozlišuje exolingvní a endolingvní komunikaci. Endolingvní komunikace je taková, kdy žáci komunikují jazykem, který je pro všechny cizí. Naopak při exolingvní komunikaci žáci používají jazyk, který je pro některé mateřským a pro jiné jazykem cizím, který se učí ve škole. Z tohoto poznatku můžeme vyvodit některé závěry pro výběr partnerů.

Především je nutné si předem vyjasnit očekávání, aby jeden y partnerů nebyl při tomto typu spolupráce zklamán. Při dobré spolupráci (například na nejen jazykovém projektu) a otevřeném přístupu není samozřejmě exolingvní komunikace odsouzena k neúspěchu.

Dalším rizikem při exolingvní komunikace je, že rodilý mluvčí, který se neumí přizpůsobit úrovni svého partnera, nebo student, kterému jazyková převaha partnera nevyhovuje, přejde do neutrálního jazyka a např. místo cílené francouzštiny komunikuje v angličtině. Jestliže nechceme, aby docházele k přechodu do neutrálního jazyka, je třeba, aby se rodilý mluvčí i student cizího jazyka seznámili s komunikativními strategiemi, které jim asymetrii umožní překonat.

Takové strategie rozvinula například metoda Tele-tandem (http://tandem.ac-rouen.fr), která však předpokládá, že žáci se navzájem učí svůj mateřský jazyk. Toto schéma je rozvinuté pro hlavní západoevropské jazyky, je však možné jej použít např. i pro výuku češtiny pro začátečníky, která může být motivující pro partnery, jež se chystají Českou republiku navštívit např. v rámci výměny či projektu Lingua.