Proměna jazykových výměn

Začátkem 90. let začly české školy vyhledávat partnery v zahraničí a horečně organizovat jazykové výměny. Učitelé v nich nadšeně "utápěli" spoustu času, energie a často i vlastních finančních prostředků. Většinou jim to nevadilo, protože se jim najednou splnil sen navštívit zemi, jejíž jazyk vyučovali, a tímto jazykem se dokonce domlouvat!

Vzpomínám, jak jsem někdy v roce 1995 absolvovala na Francouzském institutu stáž nazvanou "Pedagogika výměn" a překvapilo mne, jak z cesty do Francie může někdo dělat takovou vědu. Pak jsem však některé tipy vyzkoušela při organizaci výměny s italskou školou a byla překvapená, jak byly rady užitečné!

V poslední době se postoj učitelů, škol, žáků i rodičů v mnohém mění. Učitelé se táží, proč tolik investovat do organizace něčeho, co ostatní ve škole neocení, či dokonce naopak, rodiče nejsou ochotni platit několik tisíc korun za cestu a mnozí žáci už "všude byli". Myslím si, že právě z těchto důvodů "klasických" výměn ubývá a školy spíše organizují "projekty", které jim může proplatit agentura Socrates a které více oceňuje i vedení školy. Dále se školy ve větší míře zapojejí do projektů, kdy kontakt se zahraničním partnerem probíhá pouze virtuálně, tedy pomocí informačních a komunikačních technologií. Organizačně a finančně náročná "fyzická" výměna pak není nutná.

Jaká je Vaše zkušenost s klasickými výměnami, projekty Socrates či internetovými projekty? Jsou podle Vás nezbytnou součástí výuky cizího jazyka?