Virtuální a/či "živá" výměna?

Na eTwinningovém semináři, který se konal v Praze 12. září, se mezi přítomnými jazykáři rozproudila debata o tom, zda jsou pro žáky z jazykového hlediska výhodnější výměny virtuální či na živo. Na závěr samozřejmě došli k tomu, že nejoptimálnější je kombinace obou. Podívejme se nyní na výhody a nevýhody obou typů spolupráce škol a jejich přínos pro výuku jazyků.

Spolupráce na dálku, je časově flexibilnější, může trvat krátkou i dlouhou dobu, do výuky být začleňována po částech, a to s ohledem na kurikulum. Tento typ spolupráce škol je navíc finančně nenáročný a může se do něho zapojit více učitelů i žáků. Z jazykového hlediska je zajímavé, že žáci mají možnost delší a důkladnější přípravy, jelikož interakce většinou probíhá prostřednictvím e-mailů či výměny různých typů písemných dokumentů (pdf, word, ppt). Nezažívají tedy takový jazykový a kulturní "šok", jak se někdy může stát při fyzické výměně. Tento typ spolupráce většinou podporuje autentickou písemnou komunikaci, ač se postupně rozšiřuje spolupráce např. prostřednictvím videokonferencí.

Fyzická výměna má samozřejmě též nenahraditelné přednosti: žáci navštíví zemi, kde se jazyk používá, seznámí se z životním stylem a na vlastní kůži zažijí autentickou ústní komunikaci v cizím jazyce. Dále záleží na tom, zda je komunikačním jazykem jazyk partnera, nebo je to jazyk, který je cizí pro oba partnery. O tom jsme však již mluvili v článku o exolingvní a endolingvní komunikaci.

Ideální by pravděpodobně bylo, aby se žáci mohli navštívit, ale fyzické návštěvě by předcházela a rozvíjela by ji spolupráce na dálku. Jak jsme viděli, každý typ spolupráce rozvíjí jiné dovednosti a také vyhovuje různým typům studentů a stylům učení. Nekomunikativní introvert se spíše realizuje v projevu písemném, ale naopak nebojácný komunikativní extrovert se může velmi dobře uplatnit v ústním projevu, aniž by zažíval jakákoli traumata.