Konektivizmus aneb teorie propojení

Tento příspěvek publikuji proto, že si myslím, že i učitelé a žáci, kteří spolupracují v "sítích" spolupracujících škol, mohou získávat mnoho zajímavých podnětů od stejně naladěných protějšků. Nové technologie tato propojení usnadňují a umožňují, aby se virtuálně setkávali lidé podobných zájmů. Více následující text. Je trochu filozofický, nelekněte se :)

Konektivismus (angl. Connectivism, v češtině snad „teorie propojení“) je teorií učení vhodnou pro digitální věk. Teorie učení prošly v posledních desetiletích řadou změn. Behaviorizmus, kognitivizmus a konstruktivizmus nabízejí mnoho podnětných pohledů na teorii učení, které však začnou pokulhávat, jestliže učení probíhá v neformálním prostředí či prostředí mezinárodních sítí, jejichž vznik podnítil rozvoj technologií.

Základní principy konektivizmu:

• Při vytváření smyslu je nutné propojení myšlení s emocemi. Myšlení a emoce se navzájem ovlivňují. Teorie učení, které berou v potaz jen jednu z těchto dimenzí, vylučují jednu ze složek, které se podílejí na procesu učení.
• Cílem učení je zvýšená schopnost „něco dělat“. Tato zvýšená schopnost se může projevit v praxi (např. lepší schopnost používat nový software nebo se naučit bruslit) či ve schopnosti lépe fungovat v éře vědění (lepší znalost sebe sama, způsob spravování informací, atd.). Smyslem učení není jen získávání dovedností a pochopení určitých principů, ale též schopnost je aktivovat. Zda žák (v angl. se místo tradičního „pupil“ používá termín „learner“, tedy „učící se“, aby se zdůraznila důležitost jeho aktivity v procesu učení) uvede naučené principy do chodu, záleží na jeho motivaci a schopnosti rozhodování.
• Učení je proces propojování specializovaných uzlů či zdrojů informací. „Učící se“ má možnost exponenciálně urychlit proces učení tím, že se napojí na určitou specializovanou síť („network“).
• Zdrojem učení nemusí být lidé, ale nástroje. Znalosti (jsou známé, nemusí být aktivované) mohou být uskladněny v určité komunitě, síti nebo databázi.
• Schopnost se učit je důležitější než aktuální objem nabitých znalostí. Schopnost informaci nalézt je důležitější než ji vědět.
• Posilování a udržování spojů je nezbytným předpokladem pro usnadnění učení. Vytváření spojů je mnohem efektivnější než pouhá snaha o pochopení izolovaného konceptu.
• Učení a znalosti spočívají v různosti názorů.
• K učení dochází různým způsobem – v kurzech, emailech, komunitách, diskuzích, hledání informací na webu, mailing listech, čtením blogů atd. Kurzy nejsou jediným prostředím, kde dochází k učení.
• Různé přístupy a individuální dovednosti jsou dnes pro učení nezbytným předpokladem. Např. klíčová je schopnost vidět souvislosti mezi různými oblastmi, myšlenkami a koncepty.
• Organizační schopnosti a rozvoj osobnosti jsou navzájem propojeny. Individuální vědění se skládá ze sítě, která napájí organizace instituce, jež zpětně původní síť obohacují a neustále tak obohacují vědění jednotlivce. Konektivizmus se pokouší podat vysvětlení, jak se učí jednotlivci i organizace.
• Záměrem veškerého konektivistického učení je přesná a aktuální znalost.
• Součástí procesu učení je rozhodování, při kterém si vybíráme, co se budeme učit a smysl přijímané informace interpretujeme s vědomím neustále se měnící reality. Jestliže dnes máme správnou odpověď, nemusí totéž platit zítra, a to z důvodu změn v informačním klimatu, které ovlivňují naše rozhodování.
• Učení je proces, v němž se vědění vytváří, nejen konzumuje. Nástroje vzdělávání a nové metodologie by se měly snažit tento rys vědění využívat.

O konektivizmu více na (bohužel jen v angličtině) http://www.connectivism.ca/